|
Houbaření
Houbařská vášeň je stará jako lidstvo samo, alespoň se to říká. A podle toho, jak se houbaří i na začátku třetího tisíciletí,
to bude nejspíš pravda. Pravý houbař je tvor zvláštní.Vstává brzy ráno (i když nemusí), nachodí za den spoustu kilometrů
( i když ví, že ho budou bolet nohy) a šťastně se chlubí před kamarády plným košíkem (i když ho celý později rozdá).
Je to však vášeň zdravá a dodržují-li se pravidla slušného chování k lesu i houbám, nelze mít námitek.
Stačí jenom vědět kdy a kam, nebo si vzít volno když opravdu rostou. A u nás rostou skoro pořád.
Růst hub je závislý na roční době, na teplotě nejen v noci, ale i ve dne a na vlhkosti půdy.
Vzhledem k vyšší nadmořské výšce našeho regionu, je počátek hlavní houbařské sezóny mírně opožděn.
Houby můžeme sbírat téměř celý rok, ale jejich hlavní sezónou je konec června až konec listopadu.
V hlavní houbařské sezóně rozlišujeme jarní, letní a podzimní houby.
Z jarních hub rostoucích v našich lesích jsou nejznámější: závojenka jarní, čirůvka májovka, šťavnatka březnovka a různé druhy smržů.
Z letních hub u nás rostou různé druhy hřibů, bedla vysoká, lišky, křemenáče a spousta jiných známých i méně známých hub.
Z nejčastěji se vyskytujících podzimních hub zmíním václavku obecnou, různé druhy žampiónů a čirůvek, ale i ryzce pravého a hřiba smrkového.
Na závěr ještě pár dobrých rad. Jdeme-li sbírat houby, přiměřeně se oblečeme, zejména dbáme na vhodnou obuv. Houby sbíráme zásadně jen ty,
které dobře známe a ukládáme je do proutěného košíku. Plodnice se sbírají celé tak, že je uchopíme za nožičku a opatrným kroutivým pohybem uvolníme z půdy.
Dáváme přitom pozor, abychom nepoškodili podhoubí a jamku zakryjeme mechem nebo listím.
Potom je očistíme od zeminy a jiných nečistot a opatrně klademe do košíku (tvrdší druhy na jeho dno a měkké a křehké na povrch).
A ještě jedna rada: zkušení znalci v případě že zrovna nerostou, vystelou dno košíku chvojím a navrch dají těch pár hub co se jim podařilo najít...
Tak ať rostou.
|
